V dnešní době už není nijak vyjímečné, když je v domě víc než jeden počítač. Připojení k internetu je taky běžně dostupné a v éře notebooků, mobilů a tabletů je čím dál častější otázkou „Jaký Wi-Fi router koupit? Připlatit si? Využiju všechny ty super-hyper-mega věci co jsou napsány v parametrech?“ Zde se pokusím srozumitelnou formou vysvětlit všechny základní funkce a doporučit i pár konkrétních routerů.
Základní rozdělení podle připojení
V zásadě rozeznáváme 3 základní nejrozšířenější druhy routerů podle přípojného konektoru. Tento článek se zaměří na běžné ethernetové routery s RJ-45 koncovkou. Ostatní dva typy připojení požadují i funkci modemu, kterýžto funguje jako nějaký prostředník mezi různými rozvody. O2 například využívá telefonních rozvodů a v domě je už jen dvojlinka s RJ-11 koncovkou. UPC na druhou stranu využívá svých koaxiálních rozvodů pro kabelovou televizi. Tyto modem-routery obvykle pronajímá sám poskytovatel a v článku se jimi zabývat nebudu. Klasický router lze totiž zapojit i za ně a je tedy mnohem univerzálnější. Navíc jejich cena startuje na +-400Kč.
Na jaké parametry se zaměřit a co vlastně znamenají
Dnešní routery mají ve specifikacích tolik věcí, že se laik, který o sítích slyší prvně, může lehce ztratit. Projdeme si nejběžnější věci, které můžou ovlivnit vaši spokojenost s koupí.
Rychlosti připojení
Všechny nové routery mají alespoň 100Mbit/s rychlé síťové porty. Je třeba si uvědomit, že Bbit není to samé jako MByte. Jeden byte je 8 bitů. Proto nebudete v rámci své sítě, např. ze síťového disku, video o 100Mbytech stahovat 1s, ale 8s. Pokud tedy uvažujete o sesíťování celého domu a hodláte si pouštět FullHD filmy, je lepší zauvažovat nad routerem s 1Gbit/s porty. Nebudete potom řešit problémy jako kostičkování videa, hodinové přenášení záloh atd. Rychlost WAN bývá většinou shodná s rychlostí LAN.
U Wi-Fi vám pomůžou normy 802.11. Konkrétně písmenko za těmito čísly. Pro domácí použití slouží normy b/g/n a nově ac.
B. Je nejpomalejší. Její přenosová rychlost je teoreticky jen 11Mb/s, reálně je to u všech ale jen asi polovina.
G. U té je teoretická 54Mb/s, reálně opět asi půlka.
N. Obecně lze říct, že se jde orientovat dle počtu antén. První je draft-n. Přenosovou rychlost má 150Mb/s. Pokud má router 1 anténu a přitom 802.11n tak je to určitě pouze draft. Pro plné 802.11n, které má přenosovou rychlost 300Mb/s (stále hovoříme o teoretické rovině), musí mít router minimálně 2 antény. To samé ale platí i pro příjmač. Pokud má bezdrátová karta v notebooku podporu pouze draft-n a připojenou 1 anténu, 300Mb/s nikdy nedosáhnete anii s nejdražším routerem
AC. Nejnovější je norma. Ta přináší hned několik změn. Jednou z nejpodstatnějších je přechod čistě na 5GHz pásmo, což by mělo zaručit menší rušení. Dále pravidlo o počtu antén platí dvojnásob. Dá se říct, že každá anténa dokáže zpracovávat jeden stream a každý stream má teoretickou rychlost 433Mb/s. Přípojná zařízení budou používat max. 3 streamy (1,3Gb/s), proto se této Wi-Fi říká „Gigabitová“. V poslední řadě uvedu funkci, že pokud to bude možné, zařízení nebudou navzájem vstupovat do streamu jiným zařízením. Tak by mělo dojít k lepší stabilitě.
V dnešní době nemá cenu kupovat router, který nemá alespoň draft-n.
U některých Wi-Fi 802.11n routerů lze nastavit vysílání na 5GHz. Standartní frekvence 2,4GHz je dnes už přehlcená. Nejen proto, že router má už téměř každá připojená domácnost, ale toto pásmo využívají i jiné periferie – bezdrátové klávesnice, myši nebo sluchátka. Proto může 5GHz pomoct se stabilitou připojení. Dejte si ale pozor, jestli 5GHz podporují i zařízení, která chcete připojit, anebo jestli umí router pracovat v obou pásmech současně.
Rozsah pokrytí
Pokud se budeme bavit o jednom patře, tak žádný současný router nemá problém pokrýt standartně velký byt. Železobetonové stropy jsou ale téměř nepřekonatelnou překážkou, na což je třeba pamatovat při síťování domku nebo více pater. Je dobré si na routeru nechat zadní vrátka v podobě externích odpojitelných antnén. Běžnou koncovkou je RP-SMA. Dokoupit potom můžete téměř libovolnou anténu s touto koncovkou – sektorové, všesměrové,… U routerů s MIMO se výměna antén ale obecně nedoporučuje. Výrobce počítá s určitým výstupním výkonem antén a výměna jen jedné by mohla víc uškodit než pomoct.
Dále je nutno podotknout, že 5GHz pásmo je sice míň zarušené a tedy stabilnější, na druhou stranu je míň ochotné se kolem překážky „ohnout“. Proto mívá v zástavbě o něco menší dosah.
Bezpečnost
Nemusí se to zdát, ale zařazením routeru do sítě zvýšíte zabezpečení všech PC zařazených za ním. Router se z 99% používá v režimu NAT. V tomto modu vystupuje v internetu jako jeden počítač, ať už je za ním třeba desítka zařízení.
– Nevýhodou je, že např. při hraní online her nelze zakládat server. Router totiž zahodí vešekerou neznámou příchozí komunikaci. To lze obejít buď tzv. naforwardováním portů nebo Demilitarizovanou zónou (DMZ – viz slovníček)
– Výhodou NAT je ale neviditelnost počítačů zvenčí pro všechny útočníky. Routery mají navíc i vlastní Firewall.
To vše by ale bylo k ničemu, kdyby se do sítě mohl kdokoliv bezdrátově připojit a stahovat informace zevnitř. K tomuto slouží šiforvání Wi-Fi. Základní věc, kterou při zabezpečování začít, je změnit si heslo pro přístup do administrace a nastavit šifrování – v domácnostech se používají 3 druhy:
- – WEP: Nejstarší a nejjednoduší. V dnešní době prolomitelné do 5 minut. Podporují ho i starší zařízení. Je ale nekompatibilní s 802.11n
- – WPA: Novější a lepší volba než WEP. Už bylo taky prolomeno, trvá to ale mnohem, mnohem déle a je k tomu potřeba velký výpočetní výkon
- – WPA2: Nejlepší ze všech 3, dosud neprolomeno. Májí s ním ale problém starší zařízení a OS do Windows XP SP3
K většímu pocitu bezpečí může pomoci i skrytí SSID (název vysílané sítě) nebo MAC filtr, kdy routerem budou obsloužena jen zařízení obsažená v tomto filtru. Tyto metody jsou dnes ale překonané a šikovný útočník je obejde během chvilky. Jedinou pořádnou ochranou je tedy WPA2. Naštěstí jsou si toho výrobci vědomi a nové routery jsou často již od výroby šifrovány. Klíč bývá pak nalepen buď v obalové krabici nebo přímo na routeru.
Další užitečné informace
Ještě před zakoupením routeru byste se měli zamyslet, co všechno k němu chcete v budoucnu připojit. Pokud jste nenároční a počítáte s připojením jednoho nebo dvou počítačů tak vám stačí i základní model za 500Kč. Pokud máte ale v úmyslu přenášet velké objemy dat (zálohy, síťové přehrávače a disky) tak si určitě připlaťte. Při dlouhém čekání byste měli až moc času přemýšlet, proč jste si nepřiplatili. I když mají routery papírově shodné parametry a jeden stojí o 50% víc, tak jej nevylučujte z výběru. Může mít rychlejší čipset a vnitřní komunikaci bude míň brzdit.
Další užitečnou věcí může být integrovaný USB port. Můžete ho využít k síťovému připojení tiskárny (ne každý router s USB to ale umí a lze jen tisknout, nikoliv skenovat) nebo k připojení externího disku a s využitím bittorrent klienta nebo jiného download managera využít menšího vytížení sítě v noci. Vždy si před koupí ověřte, k čemu všemu můžete u daného routeru USB použít!
Poslední zajímavou „neoriginální“ funkcí pro síťové hračičky může být možnost nainstalování jiného firmware jako je například DD-WRT. OpenWRT ři Tomato. Toto je ale složitější operace a měli by se do ní pouštět jen pokročilí uživatelé a jen na vlastní riziko. Ověřit, jestli zrovna na váš router vydali DD-WRT firmware, si musíte přímo na oficiálních stránkách: http://www.dd-wrt.com/site/support/router-database S jeho pomocí lze mnohem efektivněji spravovat síť, zkontrolovat, jestli je router kapacitně dostatečný a naučit ho i pár nových kousků.
Slovníček
QoS
Při připojení více počítačů můžete narazit na iritující problém. Je třeba si uvědomit, že všechny počítače sdílí společnou linku do internetu. Může nastat situace, že ji někdo z příbuzných natolik vytíží (obyvkle stahování velkých souborů z internetu), že se vám budou sotva načítat stránky, na videokomunikaci ve skype raději nemyslet vůbec. V tomto pomůže funkce QoS – „Quality of service“. V ní si můžete přiřadit prioritu protokolům a konkrétním počítačům. Když se vrátím k modelové situaci, tak by se nastavil limit 50% linky pro 1 PC a nízká priorita. Zatímco skypu bychom nechali vysokou prioritu. Problém by byl rázem vyřešen… Bohužel je tato funkce náročná na výpočetní výkon, obzvláště u vysokých rychlostí. Pokud tedy hodláte tuto funkci využívat, máte víc zařízení a rychlé připojení, určitě se dívejte spíš po zařízeních z vyšší cenové kategorie.
WEP, WPA, WPA2
Toto jsou druhy šifrování. Věnoval jsem se jim v oddíle bezpečnosti. Rychlý závěr – snažte se používat WPA2, je nejbezpečnější.
Klonování MAC
Pokud váš poskytovatel kontroluje vaši MAC adresu (pro ověření, že je to opravdu vaše zařízení a že je jen jedno), určitě využijete klonování MAC adresy. Router si naklonuje MAC připojeného zařízení a pro ostatní v internetu bude vystupovat s jeho identitou – poskytovatel mu přidělí IP a není třeba se s ním dohadovat o změně. Tuto funkci má každý nový router.
DMZ a forwardování portů
Forward portu způsobí, že se veškerá neznámá komunikace, která příjde zvenčí na určený port, přepošle na IP zvoleného zařízení. Toto se používá při on-line hrách, VoIP, NAS disku atd., kde je třeba zahájit komunikaci zvečí. DMZ je takové hromadné naforwardování -tato funkce totiž zajistí přesměrování VEŠKERÉ neznámé příchozí komunikace na jeden počítač, který si určíte. Pokud teda máte DMZ, porty už forwardovat nemusíte. Odstarníte ale tak jednu ochranu před útočníky.
MIMO
Použitím více antén a vícecestným šířením signálu (počítání s odrazy od překážek, vlastní interferencí apod.) dochází ke zvětšení propustnosti sítě a tedy vyšším rychlostem bezdrátového přenosu. Router s MIMO je tedy rychlejší, ale i stabilnější.
Vícenásobné SSID
Můžete si vytvořit více sítí najednou a přitom mít pouze jeden router. Například jednu čistě pro osobní potřeby, s důkladným nastavením a zabezpečením, další pro hosty, jim třeba omezit rychlost a přístup do intranetu atd. Ideální do firemního prostředí (restaurace, různé čekárny), kde potřebujete vlastní síť a zároveň chcete hostům poskytnout komfort internetu.
Konkrétní tipy
Základní model, pod který dnes nemá smysl jít je TP-LINK TL-WR740N. Výbavou sice nepřekypuje, pro nenáročné uživatele, kteří router chtějí pouze na připojení jednoho či dvou noteboooků a mobilu, zcela dostačuje. Má základní 802.11 draft-n a silnou, byť neodpojitelnou anténu.
O něco málo dražší je pak TP-LINK TL-WR841N, který je pomyslnou vstupní branou do plného 802.11n s 300Mb/s. Tento router patří mezi nejlepší v poměru cena/užitná hodnota. Lze doporučit i pro velmi rychlé připojení od poskytovatele. Pokud by vám chybělo USB, najdete jej v podobném modelu TP-LINK TL-WR842ND, který přináší navíc i odpojitelné antény.
Pak už se dostáváme za hranici 1000Kč, kde najdete dnes již legendární TP-LINK TL-WR1043ND přinášející oproti předchozím návrhům Gbit porty na LAN i WAN. Má i větší výpočetní výkon a není dobré jít niž, pokud chcete rychlou stabilní síť pro mulitmédia.
5GHz najdeme až u drařších modelů. Mezi výhodnou koupi lze zařadit TP-Link TL-WDR3600, který je duchovním nástupcem právě modelu TL-WR1043ND. Kromě 5GHz přináší navíc další USB port a ještě rychlejší chipset. Osobně doporučuju si těch pár set korun připlatit a koupit tento novější model s delší podporou od výrobce.
Jako poslední uvedu špičku mezi 802.11 routery – ASUS RT-N66U má prakticky všechny myslitelné funkce a testy propustnosti či stability jasně ukazují, že jeho cena je odpovídající. Zvažte ale, jestli jej opravdu dokážete využít.
Dražší router už nemá cenu kupovat. Pak už je výhodnější řešení routerboardem o mnohem větším výkonu za stejnou či nižší cenu